Boží svrchovanost je klíčový atribut Boha ve vztahu k člověku. Bůh se nezodpovídá člověku, ale člověk se zodpovídá Bohu. Bez toho není důvod bavit se Bohu ani o Ježíši. Ale začněme od začátku
Na počátku záleží strašně moc. Jde o autoritu Boha. O to se hraje. Kdyby všechno vzniklo tak nějak samo, jakou by měl Bůh pravomoc nad lidmi? Jistě, mohl by do jejich života vstupovat silou a právem silnějšího. Ale co by to bylo za právo? Když parta opilců zmlátí bezdomovce, není to právo. Je to násilí. Být silnější nestačí. A u Boha to platí dvojnásob. Je potřeba legitimita – oprávněnost. Ale kde jí vezmeme. Někdy ze zákona, jindy zvykem a nebo autorstvím. Když vyrobím stůl, je to můj stůl. Mohu ho natřít jak chci, dát na něj ubrus, který se mi líbí, zvát k němu lidi, které mám rád. Ale můžu taky vzít sekeru a naštípat stůl do kamen. Někdo si pomyslí, že jsem blázen, když to udělám. Nikdo však nemůže říct, že na to nemám právo – byl to můj stůl.
Stejné je to s Bohem. Kdyby svět vznikl sám od sebe, pak Bůh nemá právo vznášet vůči lidem požadavky. Lidé mu nepatří. Jistě mohl by to udělat silou, ale to už by nebyl spravedlivý. Ovšem pokud je stvoření pravda, pak se situace dramaticky mění. Je to Jeho svět. Jeho vesmír. A pravidla, která nastavil ve svém stvoření, jsou závazná pro všechny. Cítíte tu oprávněnost žádat a rozhodovat? Na návštěvě se taky zujete, protože je to pravidlem, které tam platí. A tady jde o pravidla, která platí vždy a všude. O Boží pravidla.
Pokud by nebylo stvoření, pak nemá cenu hledat Boha a oběť Ježíše Krista je bezcenná – nemůže nám v ničem pomoct. Ale pokud je stvoření historický fakt, pak je Bůh centrem všeho a autorem vesmíru i nás lidí. Vzpoura proti němu je nejtěžší možný zločin, který žádá věčný trest. A oběť Ježíše Krista je milosrdnou záchranou…
Chcete se dozvědět víc o Ježíši? Pokračujte zde